Varhany v kostele sv. Víta v Tuchoměřicích

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami v sobotu 5. května 2012 | Program Putování »

Historie tuchoměřických varhan je nedílně spjatá s působením jezuitů v Čechách. Jezuitská staroměstská kolej (Klementinum) zakoupila již v 2. pol. 16. století statek Kopaninu, sousedící s tuchoměřickým panstvím. Na Kopanině pak jezuité obstarávali duchovní správu. Když se v čase po bitvě na Bílé Hoře naskytla příležitost, zakoupili staroměstští jezuité od Otty Jindřicha z Wartemberka roku 1623 i Tuchoměřice, přestavěné v průběhu 16. století z gotické tvrze na renesanční šlechtický zámek. Na místě gotické tvrze a starého kostela sv. Víta a Linharta byl vybudován nový kostel zasvěcený sv. Vítu a jezuitská rezidence. Kostel, stavěný za účasti architekta Giovani Domenica Orsiniho, jehož stavba byla dokončena r. 1688, byl postupně vybavován mobiliářem.

Nové varhany byly pořízeny v letech 1754–55. Okolnosti jejich vzniku a zejména autorství není dodnes spolehlivě doloženo. V tuchoměřické pamětní knize je k roku 1754 uvedeno: „Varhany o 14 rejstřících od našeho varhanáře … nákladem 300 zl.“ – uvedeným „naším“ varhanářem byl Tomáš Schwarz, příslušník (bratr) řádu Tovaryšstva Ježíšova, který postavil varhany v řadě jezuitských kostelů v Čechách a na Moravě, včetně jednoho z mála třímanuálových nástrojů té doby – nádherných varhan se 43 rejstříky v pražském malostranském kostele sv. Mikuláše (přestavěné a bohužel nefunkční dochovány dodnes). Schwarz skutečně v Tuchoměřicích pobýval, avšak již v únoru 1754 umírá a byl zde i pohřben.

Dle údajů uváděných v literatuře, shodně s nápisem ve varhanách a na prospektové píšťale, zhotovil tuchoměřický nástroj staroměstský varhanář Johann Vojtěch Beer. Máme za to, že Schwarz skutečně započal stavbu nástroje, avšak po jeho náhlé smrti se stavby ujal Beer, který ho také dokončil. Tuto hypotézu podporují i některé konstrukční detaily dodnes dochovaného nástroje.

Tuchoměřické varhany jsou jediným dochovaným nástrojem Johanna Adalberta Beera.

Nástroj je rozdělen do dvou symetrických skříní kolem centrálního okna s hracím stolem uprostřed kůru a tvoří spolu se zábradlím kruchty jednotnou kompozici. V epištolní skříni (pravé při pohledu na oltář) se nachází vzdušnice hlavního stroje s osmi rejstříky, positiv o čtyřech rejstřících a třírejstříkový pedál je umístěn ve skříni na evangelní straně. Horní konce prospektových píšťal jsou kryté rokajovou řezbou, lizény jsou zdobeny pozlacenými girlandami. Celek umocňuje bohatá figurální výzdoba na v podobě andělské kapely. Současná barevná úprava varhanní skříně a zábradlí kruchty je z počátku 20. století.

Klaviatury manuálů mají rozsahy do c´´´s krátkou spodní oktávou, pedál v rozsahu do a0 je repetující, 12 tónový. Manuálové klaviatury jsou inverzní barevnosti, patrně však včetně rámu a bočnic nepůvodní, opatřeny jsou přetahovací spojkou, které také není původní, stejně jako manubria s názvy rejstříků na porcelánových terčících a pedálová klaviatura. Novodobou záležitostí jsou i nalepené štítky s názvy rejstříků.

Pozoruhodný je zavírací kryt klaviatur s ozdobně profilovanými bočnicemi a horní strana hracího stolu v podobě „víka rakve“. Píšťalový kovový fond je původní, mnohé píšťaly však mají zdeformovaná těla a nohy, později vyřízlé ladičky. Dřevěné píšťaly Krytu a obou Kopul pozitivu jsou různé provenience. Vzduch dodávaly původně tři klínové měchy umístěné v komoře u kůru, dnes dodává vzduch zásobní faldový měch s napojeným ventilátorem.

Varhany byly opraveny roku 1862 pražským varhanářem Karlem Wocelkou za 140 zl. Roku 1878 prohlédl varhany pražský Karel Schiffner, opravil při prohlídce nejkřiklavější závady a předložil 2 návrhy na opravu nástroje. Ve svém posudku se Schiffner nepříliš lichotivě vyjadřuje ke kvalitě předchozích oprav „zfušované píšťaly…“. Cena 603 zl. za nabízenou opravu se však zdála faráři i místodržitelství příliš vysoká a tak byla schválena následující rok oprava pražským varhanářem Karlem Eisenhutem za 331 zl.. Eisenhut opravil celý nástroj a mj. přidal ke stávajícím 14 rejstříkům nový osmistopý Principál navrtáním rámu vzdušnice a přidáním kolmo chodící zásuvky. Kolaudaci opravy uskutečnil 21. prosince 1879 pražský varhaník Josef Förster. Roku 1886 prohlédl varhany opět K. Schiffner a odhadl opravu na 611 zl. Práce pak byla provedena a kolaudována 30. srpna následujícího roku. Roku 1896 podává rozpočet na opravu varhan pražský závod Rejna-Černý, povolena byla oprava za 90 zl. Stav varhan se postupně zhoršoval a tak se roku 1900 sešla komise, aby posoudila, zda jsou zapotřebí nové varhany. Nabídku na stavbu nových podal Rejna-Černý, nabídka však nebyla přijata a následující rok byly varhany zmiňovanou firmou opraveny.

Následkem sucha panujícího v létě roku 1904 po celých Čechách se rozeschla vzdušnice varhan a varhany vypověděly službu. Opravu provedla opět firma Rejna-Černý, stejně jako další opravy v následujících letech. Tyto však neměly nikdy delšího trvání a firma se zdráhala další provést, poněvadž varhany „jsou tak sešlé a od červů prolezlé, že žádná oprava není více možná“.

Na žádost faráře se v roce 1913 sešla komise, která shledala varhany „v tak chatrném stavu, že potřebě nevyhovují a jest nutno postaviti varhany nové“. Nabídky na stavbu nových varhan podaly pražské firmy Rejna-Černý a Em. Š. Petr, postavení nového nástroje však díkybohu zabránila světová válka. Po válce bylo pořízení nových varhan z finančních důvodů odloženo a doporučeno obstarat chrámovou hudbu jiným způsobem, popř. pořídit harmonium. Přesto byly varhany stále v provozuschopném stavu, r. 1921 je opravila firma Rejna-Černý za 150 Kč, ale řídící učitel nebyl s opravou spokojen. Varhany opravil v roce 1952 Miroslav Heger st. z Hořovic, který připojil k varhanám motor. Poslední opravu provedl v roce 1977 Vladimír Šlajch. Při této opravě byl Principál 8´ přepracován na Kvintu 2 ^2/3´.

Tuchoměřické varhany jsou patrně jediným dochovaným nástrojem Johanna Adalberta Beera. Bohužel jsou již mnoho let ve špatném stavu, sešlé stářím, napadené aktivním červotočem, píšťaly poškozeny neodborným laděním. Jejich restaurování je velmi žádoucí, bohužel naráží na finanční bariéry.

Současná dispozice

Hlavní stroj, C–c´´´ (45 tónů)

Kryt 8´, Lg
Nachthorn 8´, Sn
Oktáva 4´
Fugara 4´, Sn
Quinta 2 ^2/3´ (nepův.)
Superoktáva 2´
Kvinta 1 ^1/3´
Mixtura 1´, 3×

Pozitiv, C–c´´´ (45 tónů)

Copula 8´, Lg
Copula 4´, Lg
Principal 2´
Kvinta šustivá 1 1/3´, 2×

Pedál, C–a⁰ (12 tónů)

Subbas 16´, Lg
Violon 8´, Lg
Superoktáva 4´, Lg

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Víta v Tuchoměřicích

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Pražský varhanář Johann Adalbert Beer

Johann Adalbert Beer se narodil roku 1709 v Bechyni. Kde se varhanářství vyučil není známo. Víme však, že byl také malířem miniatur. Usadil se v Praze na Sterém Městě v Jezuitské ulici. J. A. Beer byl autorem pražských varhan u Matky Boží ustavičné pomoci a sv. Kajetána na Malé Straně. Mimo Prahu pak postavil nástroje v Kožlanech, Tuchoměřicích a ve Staré Boleslavi. Zemřel 26. 4. 1762 na Starém Městě a byl pohřben na starém hřbitově u kostela Matky Boží na Louži.

Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.