Varhany v kapli Zasnoubení P. Marie ve Slaném

Varhany uslyšíte v pondělí 8. září 2014 v 19.30 v kapli Zasnoubení P. Marie v bývalé piaristické koleji ve Slaném | Program koncertu »

Dosud se traduje, že autorem nástroje v kapli Zasnoubení Panny Marie je Antonín Reiss. Pečlivé zkoumání varhan napovídá, že se jedná o rukopis
jiného autora. Organolog MUDr. Tomáš Horák se domnívá, že se jedná o rokokové varhany loketského mistra Johanna G. Ignaze Schmidta, který v 60. letech 18. století pracoval v nedaleké Peruci.
MUDr. Horák dále uvádí: Na počátku 20. století byly u varhan provedeny tehdy žádané moderní změny a nestylové zásahy. V roce 1918 byly pro válečné účely zrekvírovány průčelní cínové píšť'aly, později nahrazené zinkovými.

V roce 1994 renovoval nástroj varhanář Franz z Prahy. Varhanám vrátil dispozici II. manuálu do původního stavu. Hlavní nástroj je rozdělen do dvou skříní, pozitiv se nachází přímo v hracím stole. Varhany, zčásti v nepůvodním stavu, jsou cennou památkou. Vzhledem k pozdějším zásahům a změnám ovšem nástroj nemá svůj originální zvuk.

Současná dispozice

Hlavní stroj:

Principal 8´
Flauta 8´
Salicional 8´
Octava 4´
Flauta 4´
Superoctava 2´
Mixtura 3×

Pozitiv:

Copula 8´
Copula 4´
Principal 2´

Pedál:

Subbass 16´
Octavbass 8´

Napsala: Stanislava Spoustová

Fotogalerie: Varhany v kapli Zasnoubení Panny Marie ve Slaném

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Loketský varhanář Johann Georg Ignaz Schmidt

Johann Ignaz Schmidt se narodil 7. dubna 1727 v Lokti jako syn truhlářského mistra Johanna Davida Schmidta. Do učení byl přijat 25. března 1740 a stejně jako otec se vyučil truhlářem. Dosud nevíme jistě, kde se varhanářství vyučil. Pravděpodobně to bylo v dílně Wenzela Starcka, nemůžeme však vyloučit i jiné mistry. Je pravděpodobné, že po vyučení pracoval jistý čas u svého mistra či byl na vandru. Jeho první práce jsou datovány až po polovině 50. let 18. století. Jisté je, že při realizaci některých zakázek spolupracoval s dalšími členy loketských varhanářských rodů (Wenzel Burkkart). Schmidt byl dvakrát ženatý. První sňatek uzavřel kolem roku 1755 s Magdalenou Schenkovou, podruhé se oženil již ve zralém věku s třicetiletou Marií Schellingerovou, dcerou majitele skladu tabáku v Lokti, se kterou uzavřel svatební smlouvu 20. listopadu 1794.

Schmidt byl velmi plodným a úspěšným varhanářem, který se dokázal v 2. pol. 18. století prosadit vedle konkurence varhanářských dílen litoměřického J. Rusche, plzeňského L. Rausche, tachovských Gartnerů, nepomyšlského Müllera či čisteckých Guthů. Jeho varhany, které se dochovaly dodnes, svědčí o vysoké kvalitě truhlářského i varhanářského řemesla stejně jako o výtvarném nadání a často i přes absenci základní údržby jsou schopné vydat svědectví o Schmidtových schopnostech.

Kromě realizace značného množství oprav, přestaveb a transferů postavil Schmidt několik desítek nástrojů, od malých positivů až po velké dvoumanuálové varhany s prospektovým 8´principálem. Bohužel z jeho největších nástrojů se dochovaly buď jen krásné varhanní skříně a stroj byl nahrazen novějším (Jirkov, 1784, II/20) případně byly vandalsky devastovány po roce 1948 (Březno u Chomutova, 1758, II/19).

Mezi nejzachovalejší rané Schmidtovy nástroje patří varhany v Peruci (1763, II/12) i přes částečnou „romantizaci“ dispozice jedny ze zvukově nejpozoruhodnějších varhan vůbec.

Mezi velké a poměrně dobře dochované nástroje patří dvoumanuálové varhany o 16 rejstřících postavené do farního kostela v Bochově v roce 1780. O něco menší, zvukově ovšem neméně zajímavé, jsou varhany z roku 1792 v kostele sv. Ondřeje v Lubech (II/14).

Z dalších Schmidtových nástrojů lze vybrat varhany z roku 1773 v Bečově nad Teplou (II/12), Ervětici (1777), Čachovicích a Radošově (1778), v Doupově (1783, II/13) či ve špitálním kostele v Chomutově (1784, II/12).

Varhany J. I. Schmidta se koncepčně i výtvarně odlišují od varhan loketských Starků a Burkartů. Poznávacím znamením je zejména výrazné zvlnění půdorysné linie prospektu, prospektové římsy i postamentu, výrazný profil prospektové římsy u ranějších prací u pozitivu, později i na hlavním stroji. Charakteristický je i dvouvěžový pozitiv v zábradlí u dvoumanuálových nástrojů.

Johann Ignaz Schmidt zemřel 19. září 1802 v Lokti, v domě č. 27 ve věku osmdesáti pěti let.

Je doloženo, že kromě varhanářství se Schmidt věnoval i stavbě klavírů a kolovrátků. Z pozůstalosti je patrné, že zemřel jako zámožný měšťan a odkázal 7 dětem z obou manželství a vdově kromě nemovitosti i značné polnosti.

Ve Schmidtově dílně se pravděpodobně vyučil varhanářství nepomyšlský Johann Ferdinand Müller,
jehož práce se v některých detailech podobají pracím Schmidtovým. Ze Schmidtových dětí se žádné varhanářství nevěnovalo a tak smrtí Johanna Ignáce Schmidta (a smrtí loketského Johanna J. Pleyera o 9 let později) se uzavřela kapitola slavné loketské varhanářské tradice trvající více než jedno století.

Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.