Varhany v kostele sv. Vavřince v Klobukách

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami v sobotu 6. září 2014 | Program Putování »

Nějaký malý nástroj stával v klobuckém kostele již v 1. pol. 18. století. Nový pozitiv postavil v roce 1763 nejmenovaný pražský varhanář. Mohl jím být v regionu dosti činný Mathias Sedmík či F. Kannhäuser nebo snad i Václav Šafařík. Nástroj opravil roku 1782 opět pražský varhanář. Údaj z roku 1798, který uvádí, že varhany jsou nepoužitelné, nás přivádí na myšlenku, zda vedle pozitivu „nedožíval“ na kruchtě ještě předchozí nástroj. Jisté je, že v tu dobu se usilovalo o pořízení nových varhan. Návrhy jednomanuálových varhan, které podal litoměřický mistr Anton Rusch, však nebyly přijaty.

Nový nástroj postavili až roku 1818–1820 v regionu velmi aktivní a žádaní čistečtí varhanáři Johann Mathias a Ferdinand Guthové. Osmirejstříkový nástroj s principálem 4´ v prospektu stál 800 zl. Členové této varhanářské dynastie varhany nadále udržovali – v roce 1868 opravili nástroj Johann Ferdinand Guth se synem Karlem, Karel G. pak v roce 1878 zhotovil nové měchy.

Poměrně radikální přestavbu varhan uskutečnila v březnu 1896 pražská firma Rejna–Černý. Byl zhotoven nový hrací stůl a přepracována traktura, pořízeny nové měchy a značně pozměněna dispozice varhan. Z původních rejstříků zůstal jen prospektový Principál 4´, Kryt 8´ a Mixtura, která byla snížena za použití píšťal ze zbylých principálových řad. Zbylé rejstříky dodala firma nové.

Roku 1904, kdy po celých Čechách panovala vedra se i ve zdejších varhanách rozeschnula vzdušnice. Firma Rejna–Černý ji opravila ještě týž rok za 50 K. Během I. světové války byly varhany uchráněny od rekvizice prospektových píšťal pro své stáří. V roce 1921 se vlna veder opakovala, tehdy varhany opravil zbuzanský varhanář Václav Weiss se synem Karlem.

Současný stav: Skříň varhan má typickou „guthovskou“ architekturu, polychromie není původní. Vzdušnice zásuvkové z roku 1819, traktura mechanická.

Současná dispozice

Manuál C-c´´´ (kr. oktáva, 45 tónů)

Principal 8´
Salicional 8´
Kryt 8´ (Lg, kryt pův.)
Oktáva 4´ (celá v prospektu)
Flauta 4´ (Lg. otevř.)
Mixtura 2´ (část. původní 3 nás.)

Pedál C-a⁰ (kr. oktáva, 18 tónů)

Subbass 16´
Oktávbas 8´

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Vavřince v Klobukách

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Guthové z Čisté u Rakovníka

Guth František Karel Antonín se narodil jako syn varhanáře Andrease Gutha v Lounech roku 1711. Vyučil se u otce a 20. listopadu 1738 kupuje (podle městské knihy) v Čisté od Josefa Houka „nově postavený domeček“. Zemřel 2. 10. 1778 v Čisté u Rakovníka.

Roku 1739 během stavby varhan v Libochovicích, kdy zde umírá jeho otec Andreas, se seznámil s dcerou místního mistra truhlářského Josefa Kozla – který spolupracoval při stavbě varhan – Kateřinou. Po dokončení varhan a svatbě s Kateřinou ( 27. 11. 1741 ) se přestěhoval do Čisté, kde se dále věnoval varhanářskému řemeslu.

V Čisté se mu narodilo postupně pět dětí – Ferdinand, Karel František Martin, Dorota, Anna a Jan Matěj. V dílně pracovali i jeho dva synové – Ferdinand a Johann Mathias, kteří se po smrti svého otce stali uznávanými a vyhledávanými mistry.

Rejna a Černý – známá a úspěšná varhanářská firma v Praze
na konci 19. a v 1. třetině 20. století.

Josef Rejna se narodil 3. února 1855 v Červené Řečici jako syn papírnického tovaryše Jana Rejny z čp. 61 a Antonie Vladykové z Kácova. Josef Černý se narodil 19. dubna 1852 v Praskolesích čp. 15 jako syn krejčovského tovaryše Matěje Černého a Marie, roz. Kokšové z Hořovic.

Oba Josefové se seznámili ve varhanářském podniku pražského mistra Karla Schiffnera, u něhož se oba vyučili a pracovali ještě v roce 1884. Podíleli se tak na stavbě mnoha varhan K. Schiffnera, včetně nových velkých varhan pro královéhradeckou katerálu sv. Ducha.

Nejpozději roku 1885 se osamostatnili a založili v Praze společný podnik sídlící nejprve v Krakovské ulici č. 5, později přesídlili do Hálkovy ulice č. 59 v Praze na Vinohradech (dnes ulice Londýnská). Jejich první nástroje byly zásuvkové soustavy, velmi brzy však firma začala stavět varhany s kuželkovými vzdušnicemi a mechanickou trakturou, se kterými slavila největší úspěchy. V první dekádě 20. století pak přešla k traktuře pneumatické, i když současně v jednotlivých případech dále stavěla osvědčené traktury mechanické, vzácně i se zásuvkovými vzdušnicemi, zejména tam, kde to z prostorových důvodů bylo výhodné.

Po dispoziční a intonační stránce firma velmi záhy opustila zbytky doznívajících principů „barokního“ varhanářství a stavěla nástroje zcela poplatné tehdejšímu hudebnímu vkusu a nazírání na varhany jako na doprovodný nástroj, který měl v hudebně liturgické praxi nahradit orchestr.

Ve výtvarném řešení prospektů varhan užívala firma pseudoslohové typy skříní, ojediněle stavěla volné „kopie“ prospektů barokních varhan, které v dané lokalitě nahrazovala vlastním výrobkem.

Dosud nevíme přesně, kdy firma zanikla. Poslední známá práce je z roku 1929.

Během více než 40 let existence firmy postavili nebo opravili varhanáři Rejna a Černý několik stovek nástrojů, zejména na území Čech. Ojediněle se lze setkat s jejich nástroji i v zahraničí. Jejich varhany, zejména ty s mechanickou trakturou, patří ke kvalitním, řemeslně velmi solidně zpracovaným nástrojům, které svojí funkčností překvapí i po mnoho desetiletí zanedbané údržbě.

Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.