Varhany v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami na Velvarsku a Mělnicku v sobotu 1. října 2016 | Program Putování »

V chrámu sv. Kateřiny máme nepřímo doloženy varhany již na počátku 17. století, kdy místní varhaník dostával ročně mzdu 16 kop grošů. Za třicetileté války sdílel kostel osudy města, které bylo na konci října 1639 vypáleno Švédy a varhany poničeny tak, že „nezůstalo ani nejmenší trubičky“.

Varhany opravil v roce 1660 pražský varhanář Pavel Rosol, jeho práce byla patrně větší. Roku 1689 opravil varhany polský varhanář Jan Tejnský za 100zl., ale s výsledkem nebyla spokojenost. Následně opravu dokončil pražský, původem vestfálský varhanář Petr Dottenius. Nástroj byl v tom roce také štafírován a označen letopočtem.

V první třetině 18. století pracovali na varhanách slánští varhanáři Nedvědové, posléze tehdy ve Smečně sídlící varhanář Niederle. Větší oprava spojená s přeladěním na francouzský tón (tedy níže) se uskutečnila
v roce 1738, práce provedl pražský novoměstský varhanář Martin Janeček. V letech následujících byly prováděny menší opravné práce vesměs pražskými varhanáři (Martin Köpfl, František Kannhäuser).

Nový velký nástroj byl v chrámu postaven pražským varhanářem Matějem Sedmíkem v roce 1769. Staré varhany Sedmík opravil a přenesl do hřbitovního kostela sv. Jiří, kde se v podstatě dochovaly dodnes. Nové varhany byly rozděleny do dvou křídel, měly celkově na dvou manuálech a v pedálu 16 rejstříků a stály 700zl. Varhany opravil v roce 1774 litoměřický Johann Rusch, renovaci za 513zl. uskutečnil v roce 1821 čistecký varhanář Guth.

V průběhu 19. století byl nástroj vícekrát opraven, v roce 1836 litoměřickým Antonem Ruschem, v roce 1853 a 1859 varhanář Josef Ohme a v roce 1869 Ferdinand Guth z Nového Strašecí. Starý nástroj však postupně přestal vyhovovat duchu doby a tak v roce 1886 byl nahrazen novými „moderními“ varhanami pražského mistra Emanuela Štěpána Petra. Petr postavil stroj o celkově 19 rejstřících do mohutné pseudorenesanční skříně, která příliš nezapadá do interiéru kostela. Během I. světové války byl nástroj ochuzen o prospektové cínové píšťaly, které byly zrekvírovány a posléze nahrazeny zinkovými.

Varhany pocházejí z raného období Petrovy tvorby a jsou v podstatě dochovány v originálním stavu. Celkem mají 19 rejstříků rozdělených do dvou manuálů a pedálu, neobvyklý je rejstřík „Klarinet“ na II. manuálu, který patří do rodiny tzv. jazykových rejstříků a nebývá často disponován.

Hrací stůl je umístěn volně před varhanní skříní a je vybaven spojkou obou manuálů, manuálu s pedálem a několika pevnými rejstříkovými kombinacemi (Piano–Mezzoforte–Forte–Pleno), které se uvádějí v činnost sešlápnutím šlapky nad prahem pedálu. Hrací stůl je spojen se vzdušnicí mechanicky, zde navíc vložil varhanář do rejstříkové traktury tzv. „Barkerovu páku“, pneumatické zařízení usnadňující hru.

Varhany byly častokrát v minulosti opravovány a vždy vykazovaly drobné závady, které se dařilo opravovat vždy jen dočasně. Teprve v r. 2012–2013 během opravy uskutečněné varhanářskou dílnou Dlabal-Mettler se přišlo na rozsáhlé poškození vzdušnice I. manuálu tesaříkem, patrně již z doby výroby nástroje. Vzdušnice byla proto zhotovena nově jako kopie.

Díky dotaci od SZIFu získané prostřednictvím MAS Přemyslovci byla rekonstrukce varhan
v děkanském kostele sv. Kateřiny ve Velvarech koncem léta roku 2013 úspěšně dokončena.

• Rozhovor se Štěpánem Svobodou o rekonstrukci varhan
• Zápis a foto z kontrolního dne v průběhu rekonstrukce

Dispozice nástroje je následující

I. Manuál C–f´´´

Bourdon 16´
Principal 8´
Kryt 8´
Gamba 8´
Fleta harm. 8´
Principal 4´
Fleta 4´
Doublett 2 2/3´
Mixtura 2 2/3´

II. Manuál C–f´´´

Principal housl. 8´
Kryt jemný 8´
Salicional 8´
Houslovka 8´
Fugara 4´
Klarinett 8´

Pedál C–d´

Violonbas 16
Subbas 16
Oktavbas 8
Cello 8

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Kateřiny ve Velvarech

Foto: Jiří Jaroch a Pavel Vychodil

Pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr

Emanuel Štěpán Petr byl jedním z nejvýznamnějších českých varhanářů konce 19. a počátku 20. století. Narodil se 25. prosince 1853 v Opočně jako syn místního kantora. Vyučil se v nedaleké Dobrušce u Františka Jiráska a dále se zdokonaloval u pražských varhanářů K. Eisenhuta, H. Schiffnera i při cestách po zahraničí (pracoval m.j. i ve Vratislavi).

V r. 1882 si zařídil vlastní dílnu v Praze na Žižkově, ze které se v krátké době stal, vedle podniku H. Schiffnera, největší varhanářský závod v Praze s širokým okruhem působnosti. Za více než 40 let trvání dílny vyšlo z jeho ruky celkem 351 varhan, od jednomanuálových nástrojů o několika málo rejstřících až po velké chrámové varhany se třema manuály a několika desítkami rejstříků, od nástrojů s čistě mechanickou hrací a rejstříkovou trakturou přes nástroje s „Barkerovou pákou“ až po čistě pneumatické varhany.

Z nejvýznamnějších nástrojů lze vybrat zejména varhany v kostele sv. Ludmily v Praze na Vinohradech (1898, III/46), sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně (1898, III/61), sv. Mořice v Kroměříži (1910, III/46), sv. Ignáce v Praze (1912, III/50), sv. Prokopa v Praze na Žižkově (1912, III/42), dále v Klatovech, Jičíně, Hořicích, Roudnici nad Labem, Čáslavi, v Plzni a jinde. Kromě českých zemí postavil Petr několik desítek varhan v Polsku, Rumunsku a Rusku. V jeho dílně se vyučila řada varhanářů, ze kterých se posléze stali jeho kmenoví zaměstnanci, kteří přispívali k dobrému jménu firmy.

Emanuel Štěpán Petr měl nesporně velký talent, již jeho současníci oceňovali jeho intonérské a ladičské schopnosti. Kromě toho byl i velmi ctižádostivý, vynalézavý a nepochybně i podnikatelsky zdatný. Neváhal jít do tvrdých konkurenčních sporů, patentoval řadu vynálezů nejen v rámci habsburské monarchie, ale i v Německu, Francii a Anglii, účastnil se řady výstav, ze kterých si přivážel ocenění (m. j. státní diplom na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891), byl jmenován přísežným znalcem c. k. zemského soudu v Praze a byl činný i veřejně jako dlouholetý člen výboru Obecné jednoty cyrilské a Ředitelství křesťanské akademie.

Emanuel Štěpán Petr zemřel v Praze, dne 26. února 1930 ve věku 77 let.