Varhany v kostele sv. Petra a Pavla v Peruci
Varhany uslyšíte v sobotu 12. května 2012 v 18 hodin v kostele
sv. Petra a Pavla v Peruci | Program koncertu »
Na svažité návsi, naproti rokokovému zámku stojí kostel sv. Petra a Pavla, který tvoří dominantu obce. Dokončen byl v roce 1725. V souvislosti s jeho stavbou musel být šestirejstříkový nástroj vrchlabského varhanáře Ignaze Tauchmanna z roku 1706 přenesen do zámecké kaple. Transfer provedl postoloprtský varhanář Peter Sailler.
Starý nástroj byl pro nový kostel nedostačující. Smlouva na nový nástroj byla uzavřena s loketským varhanářem Johannem Ignazem Schmidtem roku 1763 za 530 zl. Nástroj byl instalován na kůr v roce 1766 a spolu s lavicemi a oltáři byl štafírován. Starý nástroj přenesl Schmidt do nedalekého Černochova (nedochoval se).
P. Černý hovoří o varhanách v Peruci – 9. 5. 2009 (05:24/3,71 MB)
Nástroj opravil roku 1791 čistecký F. Guth, další opravy provedl roku 1852 liběchovský varhanář J. Ohme a v roce 1865 a 1870 novostrašecký F. Guth, který nástroj roku 1878 renovoval. Větší zásah do nástroje představovala oprava provedená v roce 1901 pražskou firmou Rejna-Černý, při které byl nástroj dispozičně upraven. Na místo Flétny 8´ osadili Principál 8´, malá Kvinta a Mixtura byly sníženy a do pedálu bylo nasazeno Cello 8´. Práce stály celkem 590 zl.
Z uměleckých a historických důvodů byl nástroj ušetřen rekvizice prospektových píšťal. Další opravu provedl roku 1933 pražský Karel Urban. Motor byl připojen v roce 1948.
Nádherný a velmi cenný nástroj z raného období Schmidtovy tvorby patří výtvarným ztvárněním i svým zvukem k nejpůsobivějším varhanám v Čechách. Hlavní stroj je konstruován pro sedm rejstříků, positiv umístěný v zábradlí kruchty má rejstříky tři. Pedál, který je umístěný v ohrádce za varhanní skříní je dvourejstříkový. Hrací stůl je přistavěn k zadní stěně pozitivu, klaviatury včetně rámu a bočnic. Pedálnice, manubria s názvy rejstříků i notový pult jsou novější, stejně tak spojka manuálů. Rozsahy manuálu a pedálu jsou v souladu s převažující dobovou praxí s krátkou basovou oktávou.
Nástroj měl původně tři klínové měchy, dnes je měch jeden faldový s čerpacím. Nástroj je ohrožen postupujícím aktivním červotočem. Na rozdíl od jiných Schmidtových varhan má štěstí, že je pravidelně využíván při bohoslužbách, v minulosti zde byly realizovány i nahrávky.
Před koncertem festivalu Varhany znějící 2012 byly v květnu 2012 varhanářem Janem Otcovským na nástroji provedeny tyto práce: Zkouška možnosti nahradit ventilátor tišším typem, snížení hlučnosti čerpacího měchu, oprava zlomeného konduktu Fugry v pozitivu, oprava nespolehlivé traktury tónu a2 v pozitivu, odstranění přiznívání tónu před koncertem.
Původní dispozice varhan
(v závorce dispoziční změny – současný stav)
Manuál, C–c´´´(krátká oktáva)
- Kopula 8´
- Salicionál 8´
- Principál 4´
- Flétna 4´
- Oktáva 2´
- Kvinta 1 1/3´ (dnes Principal 8´)
- Mixtura 1´, 3× (dnes 1 1/3´, 3×), repetice oktávově na c´
Pozitiv, C–c´´´(krátká oktáva)
- Kopula 8´
- Fugara 4´
- Principál 2´
Pedál, C–a0 (krátká oktáva)
- Subbass 16´
- Oktavbass 8´
Loketský varhanář Johann Georg Ignaz Schmidt
Johann Ignaz Schmidt se narodil 7. dubna 1727 v Lokti jako syn truhlářského mistra Johanna Davida Schmidta. Do učení byl přijat 25. března 1740 a stejně jako otec se vyučil truhlářem. Dosud nevíme jistě, kde se varhanářství vyučil. Pravděpodobně to bylo v dílně Wenzela Starcka, nemůžeme však vyloučit i jiné mistry. Je pravděpodobné, že po vyučení pracoval jistý čas u svého mistra či byl na vandru. Jeho první práce jsou datovány až po polovině 50. let 18. století. Jisté je, že při realizaci některých zakázek spolupracoval s dalšími členy loketských varhanářských rodů (Wenzel Burkkart). Schmidt byl dvakrát ženatý. První sňatek uzavřel kolem roku 1755 s Magdalenou Schenkovou, podruhé se oženil již ve zralém věku s třicetiletou Marií Schellingerovou, dcerou majitele skladu tabáku v Lokti, se kterou uzavřel svatební smlouvu 20. listopadu 1794.
Schmidt byl velmi plodným a úspěšným varhanářem, který se dokázal v 2. pol. 18. století prosadit vedle konkurence varhanářských dílen litoměřického J. Rusche, plzeňského L. Rausche, tachovských Gartnerů, nepomyšlského Müllera či čisteckých Guthů. Jeho varhany, které se dochovaly dodnes, svědčí o vysoké kvalitě truhlářského i varhanářského řemesla stejně jako o výtvarném nadání a často i přes absenci základní údržby jsou schopné vydat svědectví o Schmidtových schopnostech.
Kromě realizace značného množství oprav, přestaveb a transferů postavil Schmidt několik desítek nástrojů, od malých positivů až po velké dvoumanuálové varhany s prospektovým 8´principálem. Bohužel z jeho největších nástrojů se dochovaly buď jen krásné varhanní skříně a stroj byl nahrazen novějším (Jirkov, 1784, II/20) případně byly vandalsky devastovány po roce 1948 (Březno u Chomutova, 1758, II/19).
Mezi nejzachovalejší rané Schmidtovy nástroje patří varhany v Peruci (1763, II/12) i přes částečnou „romantizaci“ dispozice jsou to jedny ze zvukově nejpozoruhodnějších varhan vůbec.
Mezi velké a poměrně dobře dochované nástroje patří dvoumanuálové varhany o 16 rejstřících postavené do farního kostela v Bochově v roce 1780. O něco menší, zvukově ovšem neméně zajímavé, jsou varhany z roku 1792 v kostele sv. Ondřeje v Lubech (II/14).
Z dalších Schmidtových nástrojů lze vybrat varhany z roku 1773 v Bečově nad Teplou (II/12), Ervětici (1777), Čachovicích a Radošově (1778), v Doupově (1783, II/13) či ve špitálním kostele v Chomutově (1784, II/12).
Varhany J. I. Schmidta se koncepčně i výtvarně odlišují od varhan loketských Starků a Burkartů. Poznávacím znamením je zejména výrazné zvlnění půdorysné linie prospektu, prospektové římsy i postamentu, výrazný profil prospektové římsy u ranějších prací u pozitivu, později i na hlavním stroji. Charakteristický je i dvouvěžový pozitiv v zábradlí u dvoumanuálových nástrojů.
Johann Ignaz Schmidt zemřel 19. září 1802 v Lokti, v domě č. 27 ve věku osmdesáti pěti let.
Je doloženo, že kromě varhanářství se Schmidt věnoval i stavbě klavírů a kolovrátků. Z pozůstalosti je patrné, že zemřel jako zámožný měšťan a odkázal 7 dětem z obou manželství a vdově kromě nemovitosti i značné polnosti.
Ve Schmidtově dílně se pravděpodobně vyučil varhanářství nepomyšlský Johann Ferdinand Müller,
jehož práce se v některých detailech podobají pracím Schmidtovým. Ze Schmidtových dětí se žádné varhanářství nevěnovalo a tak smrtí Johanna Ignaze Schmidta (a smrtí loketského Johanna J. Pleyera o 9 let později) se uzavřela kapitola slavné loketské varhanářské tradice trvající více než jedno století.
Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.
Odkazy
Festival Varhany znějící 2012 pořádá město Slaný ve spolupráci s mezinárodním festivalem Free Organ World – Pražské varhany.
Archiv
Varhany znějící 2016
Varhany znějící 2014
Varhany znějící 2012
Varhany znějící 2011
Varhany znějící 2009
Varhany znějící 2001
Festival se koná pod záštitou starosty města Slaného Iva Rubíka>
Odbor kultury MěÚ Slaný
© Královské město Slaný 2010–12