Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami v sobotu 6. září 2014 | Program Putování »

Historie varhan ve smolnickém kostel sahá na počátek 18. století. Tak jako do mnoha kostelů v okolí, tak i sem postavil malý nástroj postoloprtský varhanář Peter Sailer. Ten také nástroj roku 1719 přeladil. Zajímavý je údaj o opravě pozitivu roku 1727 za 8 zl. Johannu Adamovi Kannhäuserovi z Plané. Další opravy nástroje jsou spjaty s nastupující varhanářským rodem Guthů. Tak roku 1734 opravil varhany „zkušený varhanář“ Ondřej Guth z Čisté, který nástroj rozšířil o Principál 4´ a rozšířil pedál na 18 tónový přidáním 6 píšťal. Roku 1742 byl obeslán syn Ondřeje Gutha – Karel František Antonín, tehdy pobývající v Budyni nad Ohří. Zda byl on tím „slánským varhanářem“, který varhany téhož roku za 14 zl. opravil, však není jisté. Nicméně roku 1751 tentýž F. K. A. Guth, tehdy „z Libochovic“ zde varhany opravoval.

Přes všechny opravy nebyly Sailerovy varhan trvanlivé a byla snaha opatřit nový nástroj. Po jednáních byla roku 1771 uzavřena smlouva s loketským varhanářem Johannem Josefem Pleyerem na stavbu dvoumanuálových varhan s positivem v zábradlí. Nástroj měl celkem 11 nebo spíše 12 rejstříků a byl hotov v roce 1773.

Větší opravy si nástroj vyžádal až z kraje 19. století. V roce 1803 opravil varhany plzeňský varhanář Franz Nolli a v r. 1832 litoměřický Anton Rusch. Přestavbu nástroje za 149 zl. spojenou s novou povrchovou úpravou varhanní skříně provedl v roce 1851 slánský varhanář Josef Suchý. Zápis o jeho opravě se dochoval v pozitivu v zábradlí kruchty. Pozoruhodné je že v okolí jinak velmi činní varhanáři Guthové se při opravách zdejšího nástroje v silné konkurenci neprosadili, a to ani roku 1851 (Johann Ferdinand G.), ani roku 1872 (novostrašecký Ferdinand G.). Tehdy byl nástroj ve špatném stavu, ale přednost dostala méně rozsáhlá a o dost levnější nabídka opravy od kladenského Antona Siegera (1875). Nástroj byl i po opravě hodnocen jako sešlý, jednání o opravě byla vedena celé desetiletí – m.j. i Antonínem Josefem Suchým ze Zlonic a posléze s pražskou firmou Rejna–Černý. Posléze jmenovaná firma nástroj r. 1890 opravila – a zřejmě i předisponovala, varhany však i nadále vykazovaly závady. Rejna–Černý předložili několik variant nových nástrojů, o zakázku usiloval i kutnohorský Anton Mölzer. Nakonec varhany pro smolnický kostel opatřil kníže Schwarzenberg, který na obchodní a živnostenské výstavě v Praze zakoupil 10 rejstříkový nástroj firmy Rejna–Černý. Starý Pleyerův nástroj byl odstraněn, ponechána byla pouze kulisa pozitivu v zábradlí spolu se starou vzdušnicí a nyní němými původními prospektovými píšťalami. Nové varhany byly postaveny a kolaudovány na jaře roku 1909. Autorská firma nástroj v pozdějších letech udržovala.

Rekvizice píšťal během I. světové války postihla smolnické varhany jen z části – vyjmuty byly „pouze“ největší píšťaly střední věže, ostatní byly ponechány.

Stav varhan v II. polovině 20. století nebyl dobrý. Varhany kromě dlouhodobě zanedbané údržby byly i částečně poškozeny, část velkých dřevěných píšťal se zhroutila a zdeformovala část píšťalového fondu, bylo vytrháno několik olověných trubiček traktury, začínal bujet červotoč a poškozeny byly i míšky pneumatické traktury.

Díky Spolku pro záchranu kostela sv. Bartoloměje byly varhany
v roce 2009 opraveny varhanářem A. Habětínem.

Varhany jsou umístěny ve vkusné pseudobarokní skříni, jedné z nejhezčích a nejzdařilejších, které vyšly z dílen firmy Rejna–Černý. Varhanní stroj je pěkně řemeslně zpracován za použití kvalitního materiálu. Vzdušnice jsou kuželkové, hrací traktura je kombinovaná – od hracího stolu je mechanická (mechanická je i pedálová spojka), pod pódiem se mění na pneumatickou výpustnou, v relé pod vzdušnicí na tlakovou. Rejstříková traktura je pneumatická.

Současná dispozice

Manuál, C–f´´´

Principál 8´ (Zn, Sn, prospekt)

Flétna 8´ (dřevo, otevřená)

Kryt 8´ (dřevo, kryt)

Gamba 8´ (Zn)

Salicionál 8´ (Zn+Sn)

Oktáva 4´ (Zn+Sn)

Roh 4´ (Zn+Sn)

Principál 8´ (Zn, Sn, prospekt)
Flétna 8´ (dřevo, otevřená)
Kryt 8´ (dřevo, kryt)
Gamba 8´ (Zn)
Salicionál 8´ (Zn+Sn)
Oktáva 4´ (Zn+Sn)
Roh 4´ (Zn+Sn)

Mixtura 22/3´ (2–3×, 2 2/3´+2´+1´)

Pedál C– d´

Subbas 16´ (dřevo, kryt)
Cello 8´ (dřevo, Zn)

Ped. spojka, Piano, Mezzoforte, Forte, Pleno

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Rejna a Černý – známá a úspěšná varhanářská firma v Praze
na konci 19. a v 1. třetině 20. století.

Josef Rejna se narodil 3. února 1855 v Červené Řečici jako syn papírnického tovaryše Jana Rejny z čp. 61 a Antonie Vladykové z Kácova. Josef Černý se narodil 19. dubna 1852 v Praskolesích čp. 15 jako syn krejčovského tovaryše Matěje Černého a Marie, roz. Kokšové z Hořovic.

Oba Josefové se seznámili ve varhanářském podniku pražského mistra Karla Schiffnera, u něhož se oba vyučili a pracovali ještě v roce 1884. Podíleli se tak na stavbě mnoha varhan K. Schiffnera, včetně nových velkých varhan pro královéhradeckou katerálu sv. Ducha.

Nejpozději roku 1885 se osamostatnili a založili v Praze společný podnik sídlící nejprve v Krakovské ulici č. 5, později přesídlili do Hálkovy ulice č. 59 v Praze na Vinohradech (dnes ulice Londýnská). Jejich první nástroje byly zásuvkové soustavy, velmi brzy však firma začala stavět varhany s kuželkovými vzdušnicemi a mechanickou trakturou, se kterými slavila největší úspěchy. V první dekádě 20. století pak přešla k traktuře pneumatické, i když současně v jednotlivých případech dále stavěla osvědčené traktury mechanické, vzácně i se zásuvkovými vzdušnicemi, zejména tam, kde to z prostorových důvodů bylo výhodné.

Po dispoziční a intonační stránce firma velmi záhy opustila zbytky doznívajících principů „barokního“ varhanářství a stavěla nástroje zcela poplatné tehdejšímu hudebnímu vkusu a nazírání na varhany jako na doprovodný nástroj, který měl v hudebně liturgické praxi nahradit orchestr.

Ve výtvarném řešení prospektů varhan užívala firma pseudoslohové typy skříní, ojediněle stavěla volné „kopie“ prospektů barokních varhan, které v dané lokalitě nahrazovala vlastním výrobkem.

Dosud nevíme přesně, kdy firma zanikla. Poslední známá práce je z roku 1929.

Během více než 40 let existence firmy postavili nebo opravili varhanáři Rejna a Černý několik stovek nástrojů, zejména na území Čech. Ojediněle se lze setkat s jejich nástroji i v zahraničí. Jejich varhany, zejména ty s mechanickou trakturou, patří ke kvalitním, řemeslně velmi solidně zpracovaným nástrojům, které svojí funkčností překvapí i po mnoho desetiletí zanedbané údržbě.

Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.