Varhany v kostele sv. Mikuláše v Krásné Hoře nad Vltavou

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami v sobotu 27. září 2014 | Program Putování »

Na místě dnešního kostela sv. Mikuláše stával do roku 1839 gotický kostel. První známý inventář kostela z roku 1667 neuvádí žádný nástroj. Zprávy o varhanách v něm máme od poloviny 18.století. To zde v širokém okolí působila velmi plodná dílna sedleckých Semrádů. V roce 1749 postavil na zdejší kruchtu malý nástroj sedlecký mistr Ferdinand Semrád za 100 zl. Jednalo se o malý positiv o 3–4 rejstřících a bez pedálu. Mistr Semrád svůj nástroj opravil a naladil v roce 1789 za 21 zl. 41 kr. Kostelní účty přinášejí informace o jeho dalších drobných opravách (např. v roce 1788, 1797, 1807, 1814), častěji bylo třeba opravit namáhané měchy (nové kůže, klíh k lepení – např. roku 1788, 1804,1813, 1817) či zakoupit nový řemen k tahání měchů. V letech 1831–1833 bylo jednáno o opravě positivu s jihlavským varhanářem Johannem Pohanem. Ten zřejmě vyměnil opotřebovanou klaviaturu (r. 1831, 9zl. 54 kr.) a varhany opravil (1832, 9zl. 45kr.). Roku 1839 se starý gotický kostel zřítil. Zda vzal zasvé i pozitiv, nevíme, v kostelních účtech již nefiguruje.

Nový novorománský kostel byl svěcen roku 1855 a byl zřejmě bez varhan. Na pořízení varhan přispěl roku 1861 císař František 100 zl., drobnými obnosy přispěli i krásnohorští občané. Do kostela tak mohly být pořízen starší nástroj ze Sedlce, který byl koupen za 160 zl. Přenesení, opravu a postavení na kruchtu provedl sedlecký varhanář Johann Karda za 296 zl. 14 kr.

Varhany měly jeden manuál a celkem 8 rejstříků. Jejich oprava spolu s opravou měchu a klekátka na kruchtě proběhla v roce 1869. Nástroj sice sloužil, ale vzhledem k jeho opotřebení v důsledku stáří se uvažovalo o novém. Tak byly r. 1882 varhany prohlédnuty „pražským varhanářem“, a na spořitelní knížce střádány prostředky na pořízení varhan.

Nový nástroj v pseudoslohové skříni dodala roku 1900 pražská varhanářská firma Rejna–Černý. Doplatek kauce 333 K obdržela firma po 3 letech a roku 1904 nástroj prohlédla a opravila. Během I. světové války byly z prospektu vyjmuty a zrekvírovány velké cínové píšťaly. Jejich náhradu za
zinkové a celkovou opravu varhan provedla autorská firma po válce, v roce 1919 za 682 K 58 haléřů.
Po II. světové válce byly varhany opraveny v roce 1949 a poslední renovace se uskutečnila v letech 1995–1996. Nástroj má celkem 10 rejstříků, traktura je mechanická, vzdušnice kuželkové.

Současná dispozice

Manuál, C–f´´´

Principál 8´

Flétna 8´

Kryt 8´

Gamba 8´

Salicionál 8´

Oktáva 4´

Roh 4´

Principál 8´
Flétna 8´
Kryt 8´
Gamba 8´
Salicionál 8´
Oktáva 4´
Roh 4´

Mixtura 2 2/3´

Pedál, C– d´

Subbas 16´
Oktávbas 8´

Pedálová spojka, Kolektivy: Piano–Mezzoforte–Forte

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Mikuláše v Krásné Hoře nad Vltavou

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Rejna a Černý – známá a úspěšná varhanářská firma v Praze
na konci 19. a v 1. třetině 20. století.

Josef Rejna se narodil 3. února 1855 v Červené Řečici jako syn papírnického tovaryše Jana Rejny z čp. 61 a Antonie Vladykové z Kácova. Josef Černý se narodil 19. dubna 1852 v Praskolesích čp. 15 jako syn krejčovského tovaryše Matěje Černého a Marie, roz. Kokšové z Hořovic.

Oba Josefové se seznámili ve varhanářském podniku pražského mistra Karla Schiffnera, u něhož se oba vyučili a pracovali ještě v roce 1884. Podíleli se tak na stavbě mnoha varhan K. Schiffnera, včetně nových velkých varhan pro královéhradeckou katerálu sv. Ducha.

Nejpozději roku 1885 se osamostatnili a založili v Praze společný podnik sídlící nejprve v Krakovské ulici č. 5, později přesídlili do Hálkovy ulice č. 59 v Praze na Vinohradech (dnes ulice Londýnská). Jejich první nástroje byly zásuvkové soustavy, velmi brzy však firma začala stavět varhany s kuželkovými vzdušnicemi a mechanickou trakturou, se kterými slavila největší úspěchy. V první dekádě 20. století pak přešla k traktuře pneumatické, i když současně v jednotlivých případech dále stavěla osvědčené traktury mechanické, vzácně i se zásuvkovými vzdušnicemi, zejména tam, kde to z prostorových důvodů bylo výhodné.

Po dispoziční a intonační stránce firma velmi záhy opustila zbytky doznívajících principů „barokního“ varhanářství a stavěla nástroje zcela poplatné tehdejšímu hudebnímu vkusu a nazírání na varhany jako na doprovodný nástroj, který měl v hudebně liturgické praxi nahradit orchestr.

Ve výtvarném řešení prospektů varhan užívala firma pseudoslohové typy skříní, ojediněle stavěla volné „kopie“ prospektů barokních varhan, které v dané lokalitě nahrazovala vlastním výrobkem.

Dosud nevíme přesně, kdy firma zanikla. Poslední známá práce je z roku 1929.

Během více než 40 let existence firmy postavili nebo opravili varhanáři Rejna a Černý několik stovek nástrojů, zejména na území Čech. Ojediněle se lze setkat s jejich nástroji i v zahraničí. Jejich varhany, zejména ty s mechanickou trakturou, patří ke kvalitním, řemeslně velmi solidně zpracovaným nástrojům, které svojí funkčností překvapí i po mnoho desetiletí zanedbané údržbě.

Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.