Varhany v kostele sv. Vavřince v Klobukách
S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami v sobotu 6. září 2014 | Program Putování »
Nějaký malý nástroj stával v klobuckém kostele již v 1. pol. 18. století. Nový pozitiv postavil v roce 1763 nejmenovaný pražský varhanář. Mohl jím být v regionu dosti činný Mathias Sedmík či F. Kannhäuser nebo snad i Václav Šafařík. Nástroj opravil roku 1782 opět pražský varhanář. Údaj z roku 1798, který uvádí, že varhany jsou nepoužitelné, nás přivádí na myšlenku, zda vedle pozitivu „nedožíval“ na kruchtě ještě předchozí nástroj. Jisté je, že v tu dobu se usilovalo o pořízení nových varhan. Návrhy jednomanuálových varhan, které podal litoměřický mistr Anton Rusch, však nebyly přijaty.
Nový nástroj postavili až roku 1818–1820 v regionu velmi aktivní a žádaní čistečtí varhanáři Johann Mathias a Ferdinand Guthové. Osmirejstříkový nástroj s principálem 4´ v prospektu stál 800 zl. Členové této varhanářské dynastie varhany nadále udržovali – v roce 1868 opravili nástroj Johann Ferdinand Guth se synem Karlem, Karel G. pak v roce 1878 zhotovil nové měchy.
Poměrně radikální přestavbu varhan uskutečnila v březnu 1896 pražská firma Rejna–Černý. Byl zhotoven nový hrací stůl a přepracována traktura, pořízeny nové měchy a značně pozměněna dispozice varhan. Z původních rejstříků zůstal jen prospektový Principál 4´, Kryt 8´ a Mixtura, která byla snížena za použití píšťal ze zbylých principálových řad. Zbylé rejstříky dodala firma nové.
Roku 1904, kdy po celých Čechách panovala vedra se i ve zdejších varhanách rozeschnula vzdušnice. Firma Rejna–Černý ji opravila ještě týž rok za 50 K. Během I. světové války byly varhany uchráněny od rekvizice prospektových píšťal pro své stáří. V roce 1921 se vlna veder opakovala, tehdy varhany opravil zbuzanský varhanář Václav Weiss se synem Karlem.
Současný stav: Skříň varhan má typickou „guthovskou“ architekturu, polychromie není původní. Vzdušnice zásuvkové z roku 1819, traktura mechanická.
Současná dispozice
Manuál C-c´´´ (kr. oktáva, 45 tónů)
- Principal 8´
- Salicional 8´
- Kryt 8´ (Lg, kryt pův.)
- Oktáva 4´ (celá v prospektu)
- Flauta 4´ (Lg. otevř.)
- Mixtura 2´ (část. původní 3 nás.)
Pedál C-a0 (kr. oktáva, 18 tónů)
- Subbass 16´
- Oktávbas 8´
Guthové z Čisté u Rakovníka
Guth František Karel Antonín se narodil jako syn varhanáře Andrease Gutha v Lounech roku 1711. Vyučil se u otce a 20. listopadu 1738 kupuje (podle městské knihy) v Čisté od Josefa Houka „nově postavený domeček“. Zemřel 2. 10. 1778 v Čisté u Rakovníka.
Roku 1739 během stavby varhan v Libochovicích, kdy zde umírá jeho otec Andreas, se seznámil s dcerou místního mistra truhlářského Josefa Kozla – který spolupracoval při stavbě varhan – Kateřinou. Po dokončení varhan a svatbě s Kateřinou ( 27. 11. 1741 ) se přestěhoval do Čisté, kde se dále věnoval varhanářskému řemeslu.
V Čisté se mu narodilo postupně pět dětí – Ferdinand, Karel František Martin, Dorota, Anna a Jan Matěj. V dílně pracovali i jeho dva synové – Ferdinand a Johann Mathias, kteří se po smrti svého otce stali uznávanými a vyhledávanými mistry.
Rejna a Černý – známá a úspěšná varhanářská firma v Praze
na konci 19. a v 1. třetině 20. století.
Josef Rejna se narodil 3. února 1855 v Červené Řečici jako syn papírnického tovaryše Jana Rejny z čp. 61 a Antonie Vladykové z Kácova. Josef Černý se narodil 19. dubna 1852 v Praskolesích čp. 15 jako syn krejčovského tovaryše Matěje Černého a Marie, roz. Kokšové z Hořovic.
Oba Josefové se seznámili ve varhanářském podniku pražského mistra Karla Schiffnera, u něhož se oba vyučili a pracovali ještě v roce 1884. Podíleli se tak na stavbě mnoha varhan K. Schiffnera, včetně nových velkých varhan pro královéhradeckou katerálu sv. Ducha.
Nejpozději roku 1885 se osamostatnili a založili v Praze společný podnik sídlící nejprve v Krakovské ulici č. 5, později přesídlili do Hálkovy ulice č. 59 v Praze na Vinohradech (dnes ulice Londýnská). Jejich první nástroje byly zásuvkové soustavy, velmi brzy však firma začala stavět varhany s kuželkovými vzdušnicemi a mechanickou trakturou, se kterými slavila největší úspěchy. V první dekádě 20. století pak přešla k traktuře pneumatické, i když současně v jednotlivých případech dále stavěla osvědčené traktury mechanické, vzácně i se zásuvkovými vzdušnicemi, zejména tam, kde to z prostorových důvodů bylo výhodné.
Po dispoziční a intonační stránce firma velmi záhy opustila zbytky doznívajících principů „barokního“ varhanářství a stavěla nástroje zcela poplatné tehdejšímu hudebnímu vkusu a nazírání na varhany jako na doprovodný nástroj, který měl v hudebně liturgické praxi nahradit orchestr.
Ve výtvarném řešení prospektů varhan užívala firma pseudoslohové typy skříní, ojediněle stavěla volné „kopie“ prospektů barokních varhan, které v dané lokalitě nahrazovala vlastním výrobkem.
Dosud nevíme přesně, kdy firma zanikla. Poslední známá práce je z roku 1929.
Během více než 40 let existence firmy postavili nebo opravili varhanáři Rejna a Černý několik stovek nástrojů, zejména na území Čech. Ojediněle se lze setkat s jejich nástroji i v zahraničí. Jejich varhany, zejména ty s mechanickou trakturou, patří ke kvalitním, řemeslně velmi solidně zpracovaným nástrojům, které svojí funkčností překvapí i po mnoho desetiletí zanedbané údržbě.
Zdroj: Varhany a varhanáři v Čechách – http://www.varhany.net/
Autorem textů o varhanách je Štěpán Svoboda, organolog Arcidiecéze pražské.
Odkazy
Archiv
Varhany znějící 2016
Varhany znějící 2014
Varhany znějící 2012
Varhany znějící 2011
Varhany znějící 2009
Varhany znějící 2001
FESTIVAL POŘÁDAJÍ
PARTNEŘI PROJEKTU
Odbor kultury MěÚ Slaný
© Královské město Slaný 2010–14