Toto je archivní web ročníku 2016. Aktuální ročník festivalu Varhany znějící naleznete zde →
 

Varhany znějící * 2016

Mezinárodní varhanní festival představující památné nástroje ve Slaném a Zlonicích


Hammerklavier

S nástrojem se můžete seznámit ve středu 5. října 2016 v 19.30 v kapli Zasnoubení P. Marie v piaristické koleji ve Slaném | Program koncertu »

Hammerklavier A. Walter and sohn, ca 1805 (kopie) PŘEDCHŮDCI HAMMERKLAVIERU A KLAVÍRU

Praotcem klavíru byl řecký monochord, ve své podstatě přístroj na měření hudebních intervalů. Byla to jediná struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky struny a ty se pak rozeznívaly paličkou, které se říkalo plektron.

Zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku myšlen jako hudební nástroj. Poměrně značně se rozšířil a v různých zemích byl znám pod různými názvy (helikon, manicorde, manicordium).

Připojením klávesnice a trsacího mechanizmu rozechvívajícího struny vznikl, nejspíše na začátku 14. století, klavichord . Podstatným rysem všech těchto nástrojů je to, že všechny struny jsou stejně dlouhé, jsou naladěné na stejnou výšku a při hře se výška tónu mění zkracováním délky struny posuvem kobylky a změnou místa, kde se mají jazýčky dotknout strun.

Paralelně s klavichordem vzniká klavicembalo (cembalo), které se od klavichordu liší tím, že jeho struny jsou různě dlouhé, a každá je naladěna na jinou výšku tónu. Zpočátku byla pro každý tónstruna jedna, později dvě až tři. V dalším vývoji byly připojeny rejstříky, které různými technickými prostředky umožňovaly měnit barvu tónu.

Petra Matějová hraje na hammerklavier, který podle nástroje z vídeňské dílny Anton Walter a syn z roku 1805 postavil Paul McNulty v roce 2007.

HAMMERKLAVIER

Hammerklavier A. Walter and sohn, ca 1805 (kopie)K realizaci poslední etapy vývoje klavíru vedla snaha dosáhnout větších dynamických rozdílů bez složité mechaniky několika klaviatur a rejstříků. Řešení bylo ve změně způsobu rozechvívání strun. Místo jazýčku byla zvolena palička spojená s klávesnicí, která umožňovala různou silou úderu dosáhnout i různě silného zvuku.

Není neobvyklé v dějinách lidstva, že na tutéž myšlenku v době, která je
pro ni zralá, přijde několik lidí současně. V případě kladívkového klavíru
byli hned tři.

Patrně prvním byl ve Florencii kustod sbírky hudebních nástrojů rodiny Medicejských Bartolomeo Cristofori, který svůj první model sestrojil roku 1708 a nazval jej „stromento col piano e forte“, čili nástroj se slabou a silnou dynamikou. Do dnešního dne se dochovaly tři Cristoforiho nástroje. Zásluhu na rozšíření myšlenky kladívkové mechaniky měl jiný Ital, Scipione Maffe, který roku 1711 publikoval oslavný spis na kladívkový klavír.

Francouzský výrobce cembal Jean Marius předvedl roku 1716 pařížské královské akademii tři modely podobného typu jako Cristofori a konečně roku 1717 německý varhaník Christoph Gottlieb Schröter v Drážďanech další dva modely, založené na poněkud odlišném principu. Vynález se potýkal s technickými problémy a patrně by i zapadl nebýt saského nástrojaře Gottfrieda Silbermana, který v roce 1728 zahájil prakticky masovou produkci zdokonaleného nástroje, který nazval Pianoforte (odtud zkráceně piano).

Petra Matějová hraje na autentický mozartovský hammerklavier

Prakticky téměř celých sto let existovaly vedle sebe jak klavichord a cembalo, tak i piano. Např. Johann Sebastian Bach piano dobře znal a sám navrhl některá technická zlepšení; ve své tvorbě i koncertní činnosti však zůstal věrný cembalu. Mnozí další skladatelé, mezi jinými např. Joseph Haydn nebo Wolfgang Amadeus Mozart, si však uvědomovali možnosti, které dává mohutnější zvuk a schopnost dynamických změn. Vzniká rozsáhlá literatura a to spolu s rozšířením nástroje i do měšťanských domácností na počátku 19. století piano klavichord a cembalo prakticky vytlačilo.

K renesanci cembala došlo až ve 20. století, když umělci i obecenstvo rozpoznali, že skladby psané pro cembalo a hammerklavier znějí autenticky a barevněji na originálním nástroji a klavír se v tomto případě zdá být nedokonalou náhražkou.

VZNIK KLAVÍRU DNEŠNÍHO TYPU

V první polovině 19. století vznikla v Evropě řada dílen specializovaných na stavbu klavírů (např. pařížský Erard, londýnský Broadwood či vídeňský Bösendorfer). Nástroj prodělal dlouhý vývoj, např. byla specifikována funkce pedálů či rozšířený rozsah z pěti oktáv v dobách Mozarta na dnešních sedm a víc. Stejně tak se vyvinula klavírní mechanika, jaká se používá při stavbě pian i v současnosti. K polovině 19. století již piano vypadalo a fungovalo jako dnes.

Zdroj

Odkazy

Na začátek stránky


Archiv
Varhany znějící 2016
Varhany znějící 2014
Varhany znějící 2012
Varhany znějící 2011
Varhany znějící 2009
Varhany znějící 2001


FESTIVAL POŘÁDÁ

Královské město Slaný
Královské město Slaný


PARTNER PROJEKTU

Přemyslovské střední Čechy, o. p. s.


Mediální partner

Varhaníci on-line


Královské město Slaný

Kulturní zařízení města Slaného
Kulturní zařízení města Slaného

© KZMS 2010–16