Varhany v kostele sv. Markéty ve Zvoli

S nástrojem se můžete seznámit při Putování za historickými varhanami na Dolnobřežansku v sobotu 1. září 2018 | Program Putování »

Kostel sv. Markéty byl postaven až na konci 19. století, posvěcen byl 20. září 1894. Do novostavby kostela postavil nové varhany v roce 1895 pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr jako své 82 dílo.

Do pseudoslohové skříně uplatňující pseudogotické i pseudorománské tvarosloví postavil Petr kuželomechanický nástroj o pouhých pěti rejstřících, na větší dílo již nezbývaly finanční prostředky.

Nástroj nese všechny charakteristiky Petrových děl konce 19. století. Přední stěna postamentu varhan i samostatně stojícího hracího stolu je zdobena typickým záclonovitým motivem, jehož tvůrcem je architekt Josef Mocker a který varhanář Petr používal na mnoha svých varhanních skříních. Hrací stůl je zachovaný v originálním stavu s typickými „Petrovskými“ manubrii, štítky s názvy rejstříků, klaviaturou, kovovými šlapkami spojky a kolektivu i třeba charakteristickým firemním štítkem. Dispozice, stejně jako zvuková podoba nástroje, je původní.

Současná dispozice varhan

Manuál C–f3
Principál 8´, Kryt 8´, Salicionál 8´, Oktava 4´

Pedál, C–d1
Subbas 16´

Pedálová spojka, Pleno

Fotogalerie: Varhany v kostele sv. Markéty ve Zvoli

Foto: Jiří Jaroch a Ivo Horňák

Pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr

Emanuel Štěpán Petr byl jedním z nejvýznamnějších českých varhanářů konce 19. a počátku 20. století. Narodil se 25. prosince 1853 v Opočně jako syn místního kantora. Vyučil se v nedaleké Dobrušce u Františka Jiráska a dále se zdokonaloval u pražských varhanářů K. Eisenhuta, H. Schiffnera i při cestách po zahraničí (pracoval m.j. i ve Vratislavi).

V r. 1882 si zařídil vlastní dílnu v Praze na Žižkově, ze které se v krátké době stal, vedle podniku H. Schiffnera, největší varhanářský závod v Praze s širokým okruhem působnosti. Za více než 40 let trvání dílny vyšlo z jeho ruky celkem 351 varhan, od jednomanuálových nástrojů o několika málo rejstřících až po velké chrámové varhany se třema manuály a několika desítkami rejstříků, od nástrojů s čistě mechanickou hrací a rejstříkovou trakturou přes nástroje s „Barkerovou pákou“ až po čistě pneumatické varhany.

Z nejvýznamnějších nástrojů lze vybrat zejména varhany v kostele sv. Ludmily v Praze na Vinohradech (1898, III/46), sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně (1898, III/61), sv. Mořice v Kroměříži (1910, III/46), sv. Ignáce v Praze (1912, III/50), sv. Prokopa v Praze na Žižkově(1912, III/42), dále v Klatovech, Jičíně, Hořicích, Roudnici nad Labem, Čáslavi, v Plzni a jinde. Kromě českých zemí postavil Petr několik desítek varhan v Polsku, Rumunsku a Rusku. V jeho dílně se vyučila řada varhanářů, ze kterých se posléze stali jeho kmenoví zaměstnanci, kteří přispívali k dobrému jménu firmy.

Emanuel Štěpán Petr měl nesporně velký talent, již jeho současníci oceňovali jeho intonérské a ladičské schopnosti. Kromě toho byl i velmi ctižádostivý, vynalézavý a nepochybně i podnikatelsky zdatný. Neváhal jít do tvrdých konkurenčních sporů, patentoval řadu vynálezů nejen v rámci habsburské monarchie, ale i v Německu, Francii a Anglii, účastnil se řady výstav, ze kterých si přivážel ocenění (m. j. státní diplom na zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891), byl jmenován přísežným znalcem c. k. zemského soudu v Praze a byl činný i veřejně jako dlouholetý člen výboru Obecné jednoty cyrilské a Ředitelství křesťanské akademie.

Emanuel Štěpán Petr zemřel v Praze, dne 26. února 1930 ve věku 77 let.